Albrechtice u Rýmařova jsou poprvé připomínány roku 1120. Osídlení bylo podporováno olomouckým biskupstvím zvláště v 13 století, osídlenci přicházeli ze všech končin Německa. V husitských válkách kolem roku 1322 byly Albrechtice skoro zničeny a přešly pod panství Sovinec, kde byl pod Kobylkou z Kobylího zaveden protestantismus. Na počátku 16. století byla ves pustá, později byla znovu obnovena pod jménem Helvíkov. Po roce 1622 byla předána knížeti Karlovi z Lichtensteina, později řádu Německých rytířů. V roce 1751 ves poškodil požár. V roce 1797 byla na náklady řádu uprostřed vesnice postavena nová fara, v roce 1896 byla postavena samostatná škola. Budova fary se zajímavou vnitřní architekturou se stala v padesátých letech soukromým majetkem a postupně zchátrala, dnes jsou z ní jen rozvaliny.V roce 1609 měla ves 31 obyvatel v roce 1793 již 323 obyvatel, v roce 1930 315, v roce 1951 151 obyvatel a v roce 1975 36 stálých obyvatel. Začátek chalupářské vlny přišel pro desítku domků pozdě, domy byly prodaný na bouračky. Některé byly značně starobylé, v usedlosti nad křižovatkou na Stránské bydlela rodina Schoobova od poloviny 17. století nepřetržitě do roku 1945. Její pomník je druhý od hřbitovní brány vlevo, dnes je poškozen a vyvrácen. V současné době jsou Albrechtice převážně chalupářskou obcí s několika trvale obydlenými domky.
Podle jednoho pramene měly Albrechtice kostel již v roce 1213, podle jiných od roku 1351, kdy se staly farním místem. V roce 1655 byl postaven nový kostel a Břidličná a Stránské byly svěřeny Albrechticím jako vedlejší kostely. Svědčí o tom i farní stezka přes pole. Po požáru v roce 1752 byl kostel "z dobrého materiálu přestavěn"
Kostel, který je na soupisu kulturních památek, stojí uprostřed hrazeného prostoru hřbitova se vstupní branou. Podélně orientovaná jednolodní sálová stavba má podobu latinského kříže, ukončena je mělkou apsidou na východní i západní straně Obdobné protilehlé apsidy pro boční oltáře rozšiřují prostor v příčné ose bočních zdí, což je neobvyklé, památkově cenné a činí z kostela jednu z nejušlechtilejších staveb bývalého okresu . Na západní straně je hranolová zvonice, jejíž věž je zakončena kupolí. Prostor sálu je zaklenut valeně s výsečemi mezi pasy, uprostřed křížově (tento způsob zaklenutí je charakteristický pro tuto oblast). Na stropě jsou zachovalé fresky s figurálními motivy, o jejichž vzniku ani autorovi se žádná literatura nezmiňuje. Fresky jsou oválného, kruhového, nebo půlkruhového tvaru a jsou rozmístěny symetricky po celé ploše stropu. Popis kostela z roku 1800 zmiňuje oltář svaté trojice. Kostel byl používán ještě v roce 1975.
Dnešní stav kostela je havarijní, interiér byl vandalsky zničen po roce 1990, stavba chátrá i Stav kostela v roce 2005 byl následující : Střecha je poškozená, zařízení kostela rozlámáno, oltáře shozeny, varhany ukradeny, obrazy z křížové cesty ukradeny, dlaždice na několika místech vytrhány (kopáno), textílie roztrhány, několik oken rozbito. Hodinové zařízení a zvony taktéž odcizeny. Všechny vstupní dveře do kostela byly několikrát vylomeny a zdemolovány při násilných vstupech. Na hřbitově byly ukradeny všechny litinové kříže, některé kamenné pomníky také ukradeny nebo převráceny. Kamená hřbitovní zeď je poškozena náletem a na několika místech pobořena. Celý hřbitov je zarostlý náletem jasanů.